Rychlá nebo pomalá móda?

Máme se dobře. Můžeme si koupit, co chceme. A místo aby trička zdrazovala, zlevňují. Máme však důvod slavit? Kolik stojí levná móda a kdo to platí?

Naše prababičky velmi dobře znaly cenu oblečení. Šily – a protože často i předly a tkaly, znaly hodnotu materiálu i dlouhé hodiny práce za každou košilí. Šlapací šicí stroje, bavlna cestující pomalými loděmi a pěstovaná bez chemie… nebyla to jednoduchá doba. S druhou světovou válkou se leccos změnilo a i když si naše babičky celkem dost věcí ušily samy, něco (dle plánů centrálního hospodářství) bylo i k dostání.

Až šedesátá léta s umělými materiály nakopla výrobu směrem k nižším nákladům (byť za cenu komfortu při nošení). A od 70. let tady máme módu, jak si ji asi představujeme. Pravidelné kolekce a neustálou změnu. S rychlejším světem a rychlejším internetem už celý oděvní byznys pádí rychlostí dostihového koně.

Materiály, tvary, barvy a to co je in se mění tak rychle, že sotva si to koupíte, už je to out. Jako bychom znova navštívili francouzský dvůr 19. století. Tehdy, stejně jako dnes, bylo společensky nepřípustné, vzít si na dvě různé události tytéž šaty. Jenže plesů bylo tolik, že si to málokdo mohl dovolit. Proto se šaty na krátké období přestaly šít a pouze se špendlily. Špendlení už bychom asi rozdýchali, proto musíme slevit někde jinde.

Například na kvalitě. Materiály jsou co nejlevnější a střihy co nejjednodušší, aby bylo šití rychlé a co nejméně nákladné na lidskou práci. A i ta by měla být levná. Výroba se tak přesouvá do nejchudších zemí Asie, dělníci za svou práci nedostávají ani základní životní minimum. Podmínky jsou příšerné. A na druhé straně světa se hromadí párkrát nošené oděvy, které už vyšly z módy.

Držet krok s dobou přestává být únosné — a to nejen z pohledu soucitu s lidmi. Konvenčně pěstovaná bavlna přímo plave v pesticidech, barvení a další zpracování taky není zrovna eko bio věc. A co doprava v kontejnerových lodích? Mikroplasty uvolňované praním syntetických materiálů?

Sbohem přírodo.

Číst si o fast fashion není příjemné. A realita je ještě mnohem horší. Proto vzniklo hnutí usilující o zpomalení, slow fashion. Tenhle přístup, který vyznáváme, přitom není žádná novinka. Vaši rodiče ho už pravděpodobně dávno praktikují. Smyslem slow fashion je kupovat si jen kvalitní výrobky a používat je co nejčastěji a co nejdéle. Dvacet let staré jeansy? Vintage kožich? Troje šaty v šatníku, nošené na různé příležitosti? Ano, to je ono.

Dost možná už slow fashion přístup máte, ani o tom nevíte.

A pokud ne? Poradím vám, jak na to.